Jaké to bylo v těch Burgundských Vinicích, III.

ÄŚtvrtek 13/09

53km, Chamboeuf  – Beaune – Meursault

Budíček tradične v 7 hodin. To mě asi zabije… jak do kolbenky… Probuzení do krásného rána, tentokrát i bylo dokonce teplo, takže jsme si všichni mohli vychutnat snídani, aniž bychom se u toho klepali jak osiky. Odjezd se podařil zrealizovat na 9:30.

Dnešním cílem je město Beaune, jeho prohlídka a návštěva slavného Hospicu a kemp v Meursault. Během cesty jsme se zastavili na polední pauzu v jedné vísce s úžasným výhledem na vinice. Při příjezdu do Beaune jsme způsobili krapet pozdvižení, neboť to nevypadalo, že by byli zrovna zvyklí na bruslaře. Provedli jsme zmi�ovanou prohlídku a pokračovali směrem k nejluxusnějším vinicím prvotřídních burgundských vín do Volnay, kde jsme navštívili místní sklípek s výbornou degustací vín.

Vzhledem k tomu, že hodina byla již v pokročilém stádiu – místo avízovaného příjezdu mezi 17 – 19 hodinou jsme dorazili v půl 8 – ochutnávka vín nás poměrně rozveselila, takže do kempu jsme se již vraceli za úplné tmy a stany stavěli s baterkami na hlavě. Před večeří, která byla tentokrát až v půl 11, mě ještě stihla Nathalie ošetřit a běželi jsme za ostaními ke stolu. Předkrm okurkový salát a mrkev, hlavní chod králík s těstovinami a s nějakou bílou omáčkou. Výborný sýr a jako desert hroznové víno. Vše doprovázeno bílým a červeným vínem. Jak jinak než z tohoto krásného regionu. Vzhledem k pozdní večeři končím se sklenkou vína tento report, neboť půlnoc je již za námi a budíček na zítra je oznámen na 6:45, což je více než smrtelné, tudíž jdu spát.

Odkaz na foto (výběr): "":[http://www.mardicestroller.com/article864.html]

Odkaz na foto (vše): "":[http://www.mardicestroller.com/article867.html]

Pátek 14/09

81km, Meursault – Voie Verte – Cluny + extra

Budíček v 6:45, abychom byli schopni odjet nejpozději v 8:30. Opět se krapet nezadařilo, takže odjezd byl až v 9 hodin. Musím tedy podotknout, že i já jsem na tom měla svoji zásluhu. Jedna malá historka z odjezdu… v dáli jsem zahlédla mně dobře známý to tvar autobusu, ano, naše slavná Karosa. Zahlaholila jsem tudíž na své francouzské přátele plna radosti, že po týdnu potkávám našince, abych je upozornila na vozidlo české výroby. Načež objekt mé radosti náhle nastartoval, objevil se nám velmi dobře známý oblak černého dýmu, zamořil okolí, schoval autobus a já bych se nejraději schovala s ním. Inu – nezklamal 

Dnešním cílem bylo Cluny a pokoření 100km. Po cestě jsme se zastavili ve městě Buxy, kde nám v informačním centru pustili video o jejich cyklostezce, která byla vybudovaná z bývalé železnice a zajistili nám též ochutnávku vín v místní vinotéce. Je to zajímavé, jak tady se lidé zajímají o aktivity ostatních. Lidé z tohoto infocentra se o nás dočetli v novinách a zjistili, že nutně budeme muset jet přes jejich cyklostezku, na kterou jsou právem hrdí. Zjistili si na nás kontakt, zavolali nám, jestli bychom se u nich nechtěli zastavit na návštěvu a zajistili nám zmi�ovanou degustaci. Povyprávěli nám o jejich okolí a ve finále si s námi udělali fotku pro místní noviny. Byla to jejich vlastní iniciativa, měli z toho radost a pro nás to bylo též příjemné setkání. Jen jsem si tak říkala, proč to tak nefunguje třeba i u nás. Když si to tak vezmu, tak povídání o nás proběhlo v rádiu ještě před naším prvním výjezdem, pak za námi dorazil jeden novinář a dělal s námi, cizinci, rozhovor do rádia, pak toto městečko a jeho informační centrum a nakonec se za námi zastavil ještě jeden novinář a dělal rozhovor s Arnem do místních novin. Ty lidi to opravdu zajímalo a ne jako u nás, kde každej si hraje na vlastním písečku s klapkama na očích a zajímá ho tak maximálně nějaký skandál, hokej, nebo fotbal. No, tak to bylo takové mé malé zamyšlení….

Po této malé ochutnávce jsme pokračovali několik km úúúžasnou rovinkou až do kempu do Cluny, což dělalo celkem za tento den
81km. Cestu jsme si chtěli ještě prodloužit projížďkou do města na oněch 100km, nicméně zbytek skupiny byl již v kempu a údajně cesta do města se nezdála být právě ideální, tak jsme se přidali k ostatním. Postavili jsme stany, dali si pár piv, provedli pár cvičení na protažení a čekali na pana novináře, který se velmi zajímal o naši výpravu. Nathalie mi opět s obdivuhodnou trpělivostí čistila ránu a já krapet trpěla, když jsem slyšela, jak všichni už debužírují a já musím čekat, až to zaschne. K večeři byl tentokrát čočkový salát a rajčatový s fetou a jako hlavní chod něco jako jitrnice plněné držďkami a zelené fazolky a jako desert tvaroh a výborný tře�ový koláč. Vše doprovázeno jak jinak než vínem, které jsme dnes dnes koupili.

Odkaz na foto (výběr): "":[http://www.mardicestroller.com/article866.html]

Odkaz na foto (vše): "":[http://www.mardicestroller.com/article867.html]